Huminové látky jsou přírodní látky obsažené v půdě, rašelině, hnědém uhlí či lignitu. Jako důležitá složka půdy vznikají biochemickými přeměnami (tlením) organických, převážně rostlinných zbytků a jsou součástí přírodního humusu. Svou černou barvou jsou odpradávna i znakem úrodnosti půdy. Spektrum huminových látek je tvořeno celou škálou látek, které se dělí dle molekulové hmotnosti na vysokomolekulární (především huminové kyseliny a jejich soli) a nízkomolekulární (především fulvokyseliny a jejich soli). Obě tyto části působí na rostiny v harmonii, společně, přičemž každá část plní svou důležitou funkci. V černozemi je obsah těchto látek přímo úměrný obsahu humusu a poměr vysoko a nízkomolekulární části je přibližně 1:1.
Huminové kyseliny a jejich soli působí na fyziologii rostliny především jako činitel akumulace živin, které jsou delší dobu přístupné, dále jako regulátor výživy rostlin a také velmi důležitý činitel ochranný – zvýšení obranyschopnosti rostliny proti veškerým stresovým faktorům vč. obranyschopnosti proti různým onemocněním. Fulvové kyseliny a jejich soli působí jako velmi důležitý nosič, transportní faktor, který jednak při působení na zelené části rostliny snižuje povrchové napětí membrán a tím umožňuje příjem výživy či účinné látky listem, popř. v půdě umožňuje migraci výživy do kořenového systému rostliny.